Medounek - léčivé příběhy nejen pro děti ...

V kořenech stromu žil skřítek Vítek a staral se o to, aby byly kořeny dobře vyživované. Nebyl to pro něj lehký úkol, nahoře na zemi chodilo kolem kmene stromu hodně lidí, dětí i zvířat. Někdy se stalo, že lidé nedávali pozor a do stromu kopli při venkovních hrách. To pak otřáslo i skřítkem Vítkem, který měl v tu chvíli plné ruce práce, když z malého kolečka přidával kořenům živiny. Po kmínku mladého pohádkového stromu se procházeli mravenci, mající své trasy a jak se strom nakopnutím otřásl, několik jich ze stromu spadlo. Ale mravencům to nevadilo a pokračovali ve své práci dál. Občas měli cestu i do koruny stromů. Chodili na silnější větve, ale dál se už neodvažovali, protože je vždy čekala dlouhá cesta zpět.

Bylo jaro a teprve rašily nové lístky na větvích stromku, a tak se mohlo zdát, že strom je smutný. Strom po celou dobu odpočíval, jen skřítek Vítek pracoval i v zimě. Loni byly větve hustě obalené listy a v nich žili mnoho zvířátek. Ale když přišel podzim, listy opadaly na zem, byly krásně zlaté, hnědé, červené a zbarvené až do žluta a oranžova. Během roku se na větvích setkávají ptáčci a povídají si.

Skřítek Vítek se už těší až bude mít na stromě i v jeho okolí další kamarády. Společně se totiž budou o strom Pohádkovník starat. Nedávno se mu zdál krásný sen... Procházel se lesem jen tak, vzpomínal na svou krásnou Karolínku. Neviděli se už hodně dlouho. Asi pomáhá lidem kolem sebe a na Vítka si nevzpomene. A tak si prostě jde a najednou se před ním objevila víla... Byla Karolínce podobná, srdce se mu zastavilo a nemohl ani dýchat. Měla krásně velké oči plné lásky, porozumění a soucitu. Na sobě měla krásné vílí šaty v barvách fialek co rostou na palouku u lesa ve všech možných odstínech... Usmívala se na něj tím svým jemným úsměvem a oči jí zářily. Nic neříkala, nebylo třeba žádných slov. Zhluboka dýchala až se jí korálky na vílích šatech chvěly a vydávaly jemný zvuk. Jak se tak skřítek díval na vílu, nemohl popadnout dech. Zalkl se a začal plakat. Plakal radostí a štěstím, že se setkal s tak krásnou pohádkovou bytostí. Ona stále mlčela a dívala se. Po chvilce, která se zdála jako celý rok, víla Anežka vzala Vítka jemně za ruku. V tu chvíli se skřítek Vítek probudil ze snu. Nikde neviděl svou snovou vílu a chtěl sen znovu vrátit. Bylo to tak krásné a jedinečné. Vzpomíná co se mu to vlastně zdálo a kdo byla ta krásná pohádková bytost? Vzala ho za ruku a Vítek měl pocit, že ho polila veliká síla.

Bylo to krásné probuzení, ale práce nepočká a Vítek se dal opět do práce. Venku byl velký vítr a musel se postarat o svůj domov, strom Pohádkovník...